To byly důvody, pro které na spolupráci kývla, i když s obchodem neměla žádné zkušenosti. „Pamatuji si, jak jsem seděla v Anglii v zasedačce Falconu naprosto rozhodnutá, že to nikdy nevezmu. Že s tím nemám žádné zkušenosti a co když naprosto selžu. Teď jsem ve Falconu skoro čtyři roky a někdy si říkám, že bychom se měli zamyslet nad tím, jak nás lidi vnímají a kde si myslí, že bychom mohli být dobří. Sami o sobě totiž mnohdy pochybujeme a myslíme si, že bychom neobstáli. Přesně jak jsem si myslela v mnoha situacích před Falconem. A kdybych na jednu z nich nakonec nekývla, nikdy bych nepotkala Petra s Májou z Father’s,“ říká Bára.
Jednou z takových situací totiž byla práce ve vyhlášené berlínské pražírně Five Elephant. Tam jsme se potkali, když jsme pracovali jako baristé a Bára kávu pražila. Vytvořili jsme si tam takovou malou českou komunitu, kdy jsme se jednou týdně scházeli k večeři u Báry nebo u nás. Když jsme se přestěhovali zpět do Česka a Bára se vydala s Five Elephant na cesty po Jižní Americe, dlouho jsme se neviděli. Pak jsme se ale začali potkávat na kávových festivalech.
„Živě si vzpomínám na jeden z pražských festivalů, kdy za mnou přišel Peťa a ptal se, co dělám mezi druhou a třetí, že se jim zkomplikoval program a mají zároveň dva bary, na kterých mají připravovat kafe. A jestli bych jim nepřišla na pět minut pomoct. Tehdy jsem tam ještě byla se svým tátou, který už měl v sobě asi sedm espress a já měla o něj strach, že jej klepne pepka, ale na těch pět minut jsem souhlasila, že pomůžu,“ vzpomíná Bára. Nakonec z toho byla hodina a půl, dva mlýnky, obrovská řada a začátek spolupráce. Pro obě strany bylo důležité budování vztahu, pomoci a předávání si informací, znalostí a zkušeností.